Kultura, Země a lidé

Toskánsko – méně známá mystická Lunigiana

Kdo se vydal nebo plánuje někdy vydat do Toskánska zná zcela jistě klasická známá místa jako Florencii a její galerii Uffizi nebo Ponte Vecchio, Sienu, Arezzo nebo Montepulciano – ať už pro jeho slavné a lahodné víno nebo stavební památky a architekturu.
Méně je těch, kteří znají Lunigianu a její zajímavosti. Kde se nachází? Ze severu je Lunigiana vstupní brána do Toskánska. Vedle Garfagnany je Lunigiana  severní toskánský region,  zelená, kamenná krajina plná řek a potůčků, které vytváří ve skalách malé vodopády, vyšperkované kamennými mosty. V Lunigianě existuje nespočet kamenných  hradů, tvrzí a pevností.  Každopádně mnohem víc než jinde v Toskánsku. Je to způsobeno tím, že rod Malaspinů nedodržoval tradiční pravidlo, podle kterého celé dědictví spadalo pouze na nejstaršího syna. Země a moc se dělila mezi všechny syny. Jedná se o zvláštnost, která sice v průběhu staletí vedla ke stálému rozdrobování území na mnoho malých celků, které měly každý své vlastní sídlo a bojovaly spolu, ale které daly Lunigianě neocenitelné dědictví, na které se dnes jezdíme s úctou dívat.

Kdo má rád historii  a dávné legendy musí se jednoduše ponořit do míst za mohutnými  zdmi luniganských tvrzí a hradů. Jednou z takových možností je návštěva hradu Piagnaro v Pontremoli s jeho sbírkou záhadných megalitů, z nichž nejstarší pocházejí z koce 4. století před Kristem. Pontremoli je malé městečko s výjezdem dálnice a nádražím. Popis může trochu odpuzovat ten typ navštěvníků, kteří nemají chuť nebo nezvládají kopce a cestičky na nich. Jaké je překvapení, když dojedete, najdete parkoviště a zjistíte, že odsud vede pod už zmíněným pěším přístupem tunel k výtahu, která vás doveze až na platforumu u hradu. Odsud je to skok na nádvoří a ke vstupu do hradu. Výstava je otevřená v zimě denně od 9 .30 do 17.30 v létě pak od 10. hodiny.  Hned po vstupenkách – rúzné úlevy jsou k dispozici – se dostaneme do malého sálu, kde je pouštěn průvodní film s velmi znaleckými, ale srozumitelnými komentáři. Hned potom se návštěvník ponoří do jiného světa.
V muzeu je vystaveno na 80 megalitů s lidskými aspekty o velikosti mezi 2-3 metry, jsou členěny do tří skupin. Skupina A obsahuje megality s hlavou přímo posazenou na trupu, skupina B už má krk mezi trupem a hlavou a hlava je ve tvaru půlkruhu, třetí je pak více realistická s pokusy o třídimenzionální realizaci.  Jsou z lunigánského pískovce, znazorneni jsou jak muži – někteří se zbraní – tak ženy, které mají znázorněna prsa a některé kopodivu i bradavky. Dodnes nebyly nalezeny písemné nebo jiné záznamy, které by osvítily jak jejich vznik, tak jejich užití. U prvních se vědci domnívali, že se jedná o díla Etrusků, protože jedna z nich má na zádech nápis etruskými znaky MEZUNEMUNIUS, o který se ještě nepodařilo dešifrovat. Jak bylo ale zjištěno, nápis byl dodán v pozdějších dobách. Jedná se o nahrobní kameny, obelisky na cestách, vyznačující jisté území a hranice? Nebo symboly ochrany. Jejich účelovost se ještě musí zjistit a nebo taky ne, do té doby se můžeme těšit za záhadných kamenných bytostí, které připomínají Pražského Golema nebo tu a tam nápisy nebo sošky z různých zemí, připomínající ufologům a nejen jim pravěké austronauty.